Procházka obcí s architektem

V obcích venkovského typu zatím není běžné spolupracovat s architekty při navrhování úprav veřejných prostor v krajině nebo zastavěném území. Po dlouhá staletí se architektura venkova formovala bez vnějších zásahů – tvůrci byli především místní stavitelé. Kolorit vesnic a jejich harmonii s okolním prostředím zajišťoval místní materiál a potřeby lidí na funkčnost staveb.

Kolektivizace byla prvním velkým zásahem zvenku do volné i zastavěné krajiny našich vesnic. Druhou negativní vlnu přinesly necitlivě řešené dopravní tepny, zpevňování prostranství asfaltem, vysazování nepůvodních dřevin na úkor původních okrasných a ovocných stromů. Třetí vlnu ovlivňující charakter českého venkova přináší současný životní styl – požadavky na bydlení, ekonomické využití budov.

Vytvořit příjemné, harmonické prostředí v centrech obcí a přilehlých plochách není v současné době téměř možné bez odborné pomoci. Při výběru architekta je ale třeba být obezřetný. Vyplatí se dát si práci a vyhledat architekta, který je odborně erudovaný, prokázal ve svých realizacích citlivý přístup k vesnickému prostředí a který je navíc ochotný spolupracovat na přípravě návrhu s místními lidmi.

Jedním z nástrojů, který se nám při spolupráci architektů s místními lidmi osvědčil, je procházka obcí s architektem. Požádali jsme architektku paní Vendulu Markevičovou o její postřehy z vycházky v Dalekých Dušníkách.

Procházka obcí s architektem

Jako architektka jsem se zapojila do programu Proměny míst v Dalekých Dušníkách, obci, o které jsem nikdy neslyšela a nikdy ji nenavštívila. Po první letmé návštěvě jsem se rozhodla nabídnout místním lidem společnou procházku obcí. Chtěla jsem, aby mi ukázali, co se jim v obci nelíbí, co jim vadí, s čím jsou spokojeni a čeho si váží.
Vytvořila jsem jednoduchou pozvánku, pomocí které jsem se představila, popsala krátce záměr programu a důvod naší procházky. Paní starostka pak pozvánku v obci vyvěsila.
Na setkání přišlo 10 lidí. Sešli se zástupci více generací, což byla pro účel procházky velká výhoda.

Během několika málo návštěv nemá architekt možnost vnímat vesnici tak jako lidé, kteří tu celý život bydlí. Společná procházka je šancí, jak zjistit mnoho důležitých informací: kdy a kde se místní lidé scházejí, kde sedávají v teplých letních dnech, kam vyrážejí na procházky nebo za zimními sporty v zimě, jaké veřejné akce se odehrávají na různých prostranstvích, kdo se těchto akcí účastní, kudy vesnici křižují pěší a cykloturisté. Nejkonkrétnější požadavky ale zazněly tam, kde se mluvilo o veřejných prostorách před jejich vlastními domy. Někdo přiznal, že chce mít svůj klid      a umístění dětských herních prvků by mu vadilo, nic ale nemá proti nějakému výtvarnému prvku. Příjemně mě překvapilo, že některé problémy měly po domluvě všech zúčastněných okamžitá řešení – přesunout popelnice, odstranit zábradlí kolem pomníku, vykácet nevhodné dřeviny atd. Jeden účastník procházky, muž, který celý život pracoval v lomu, nám ukázal svou práci s kamenem a nabídnul její využití v rámci obce.

Výhodu celé této akce spatřuji v okamžitém propojení požadavků místních obyvatel s reálnými prostorami.

Architekt i obyvatelé často při setkání jen nad mapou opomenou zmínit mnohé důležité informace. Okamžitá reakce občanů na konkrétní problémy pak práci architekta výrazně urychlí i usnadní. Kladením různých dotazů jsem se snažila místní navést k tomu, jak se dá o veřejném prostoru v rámci jejich obce přemýšlet. Reakce, dotazy a připomínky místních mi naopak pomohly k tomu, jak mám o jejich veřejných prostorách přemýšlet já.

 

                                                                           Ing. arch. Vendula Markevičová