Cesty

 



Cesty tvořily odpradávna pavučinu vazeb mezi lidskými sídly. Byly důležité pro pohyb lidí, přesun zboží, pro výrobu, obchod, kulturu. Ke každé chalupě, ke každému poli vedla alespoň pěšina. Cesty jsou i dnes silokřivkami pohybu v krajině. Vznikaly přirozeně nebo byly stavěny záměrně. Byly opravovány, rozšiřovány, obnovovaly se, opouštěly a zanikaly, podle toho, jak se vyvíjely potřeby lidí. K cestě patří také nutné terénní úpravy okolí – zářezy, násypy, opěrné zídky, mosty a můstky, lávky atd.

 

 

Už po tisíciletí, od doby římských vojsk se vysazují podél cest solitérní stromy a linie stromů – aleje. Aleje jsou jedním z nejkrásnějších a nejdůležitějších „vynálezů lidí v krajině“. Dříve měly velký význam pro vyznačení cesty, její viditelnost z daleka, pro zastínění korunami stromů pro lidi procházející i projíždějící krajinou. Dnes jsou mnohdy jediným způsobem, jak navrátit fádní zdevastované zemědělské krajině biodiverzitu.

 

 

Cesty byly děleny křižovatkami. Na těchto místech bývaly podle důležitosti stavěny kaple, kříže, vysazovány výrazné solitérní stromy.
Pro pocestné byla na trasách cest zřizována místa ke krátkému zastavení, odpočinku, popř. osvěžení u pramene nebo místa na delší zastavení, občerstvení a přespání.

 

Cesty jsou naplněny lidskými příběhy. O některých událostech se vyprávějí legendy, některé se připomínají kříži a znameními podél cest, většina příběhů je nenávratně zapomenuta. Kolik stop lidí bylo otisknuto do povrchu cest, kolik slov bylo na nich vysloveno, kolik lidské práce je protisknuto do jejich povrchu, kolik dřiny a lidského umu nesou kamenné zídky…
Staré dožívající ovocné stromy jsou posledními svědky péče člověka o cesty, meze, stromy, aleje…

 

Několik užitečných rad, jak pečovat o cesty v krajině

 

O cesty v krajině je třeba pečovat. Cesta, jako každá stavba, má svoji životnost. Pokud je často používaná, její povrch se časem v závislosti na způsobu využívání poškodí, pokud používaná není, zaniká. Lidé, kteří chtějí o cesty v krajině pečovat a zastupitelé, kteří chtějí podporovat péči o stávající cesty, popř. obnovu starých cest, si musejí především ujasnit, v jakém rozsahu jsou schopni péči cestám poskytnout.

Způsob používání
Cesty v krajině jsou svými rozměry a povrchem určeny k využívání pro pěší, kola nebo smíšený provoz s motorovými vozidly. Pokud jsou cesty dostatečně široké, bývají využívány i těžkými zemědělskými stroji. Podle způsobu využívání je třeba zvolit vhodné podloží cesty i úpravu jejího okolí. Na cestách, které využívají motorová vozidla je třeba vysazovat stromy tak, aby nebyly olamovány jejich větve, vysadit je minimálně 1m od okraje cesty a popř. zvolit takové odrůdy, které mohou nasadit výš korunu. Pokud se předpokládá pohyb cyklistů a motorových vozidel, je na zvážení výsadba stromů a keřů s měkkými většími plody, které by mohly způsobit problémy při padání v době zralosti.

Odvodnění
Cesta by měla být odvodněna, dešťová voda svedena příčným, případně i podélným spádováním povrchu tak, aby nepoškodila konstrukci cesty, nepůsobila erozi. K zachycení vody často slouží mělké příkopy podél cesty.

 

 

Povrch
Cesty v krajině bývají mlatové, travnaté, štětové, štěrkové, kamenné i nezpevněné.
V místech s větším spádem a v prohlubních, kde bývá dlouhodobě vlhko, se vyplatí využít kámen nebo štěrk. Pravidlem je použít pro zpevnění cesty pokud možno místní materiál a povrch cesty přizpůsobit uživatelům, kteří ji budou používat.

 

 

 

Dřeviny
Pokud je vůle a možnost starat se, alespoň v počátečním období, o dřeviny, je velice vhodné dosadit podél cesty stromy a keře. Někde je to jediná možnost, jak do zemědělské krajiny dřeviny vrátit, a tak zvýšit rozmanitost (diverzitu) vegetace.
Jaké druhy stromů? Raději solitérní nebo aleje? Podsazovat pod stromy keře?
Na to není jedna odpověď.
Jednodruhové aleje se hodí spíše podél cest k domům nebo významným místům v krajině. Jsou působivější, poukazují na záměr člověka, vyžadují ale větší péči nežli aleje vícedruhové s podrostem. Zvláště to platí o stromořadí ovocném. Zanedbaná ovocná alej jakoby žalovala na hospodáře. Cestě ve volné krajině sluší spíše vícedruhové stromořadí s občasným podsazením keřového patra. Můžeme sáhnout i po keřích, které se již na místě nevyskytují, ale rostly u nás ve větší míře dříve, např. dříny a brsleny. Je vhodné stromy a keře vysazovat ve shlucích, občas nechat světliny a průhledy.
O stromy podél cest je třeba se po dobu pěti let intenzivněji starat, zalévat je, chránit před okusem zvěří. V prvním roce je vhodná zálivka 1x za 14 dní, v dalších létech o něco méně. Ovocná alej vyžaduje navíc i větší péči o přestárlé větve a kosení bylinného patra 1-2x ročně.

 

 

 

Byliny
Bylinná společenstva (květiny), pokrývající meze a příkopy kolem cest, jsou často velmi pestrá. Jejich rozmanitost je blízká původním lučním porostům. V intenzivně zemědělsky využívané krajině hnojené průmyslovými hnojivy jsou to právě meze a úvozy cest, kde se ještě vyskytují přírodě blízké druhy bylin – původní luční květena. Tyto lokality nezasažené dusičnany je třeba chránit. Mohou se stát genofondem při obnově původních bylinných společenstev v krajině.
Pokud se meze podél cest nesečou, postupně zarůstají a přirozeně se proměňují v náletový les. Udržet kvetoucí bylinné patro na mezích podél cest předpokládá sečení, minimálně 1x do roka.

Jak na dusičnany
Cesty, které vedou intenzivně obhospodařovanou krajinou, trpí zaplevelením a malou druhovou pestrostí. Dusičnany splavované z polí postupně vyhubí kvetoucí byliny a naopak podpoří plevele. Bude doplněno.

Obnova starých cest
I když není možné ani účelné z mnoha důvodů a vzhledem k vývoji krajiny a způsobu obdělávání zemědělské půdy obnovit všechny původní cesty, vždy je přínosné aspoň část cestní sítě znovu vrátit k využívání, nabídnout ji lidem k procházkám, výletům, pro rekreační cykloturistiku, atd. Cesty pobídnou místní lidi vyjít za humna, potěšit se, protáhnout, zasportovat …
Každé navrácení bývalé cesty k životu musí být ale podloženo ověřením využitelnosti a oprávněnosti cesty. Také je důležité nastavit parametry využívání pro budoucnost – šíři cesty, povrch, účel. Pro obnovy původních cest se vyplatí pátrat v archivech i u pamětníků, na starých fotkách atd. a pokusit se zjistit, jak cesta původně vypadala, kde a proč byly případně opěrné zídky, zpevnění, odvodnění apod. Vše bývalo prověřeno zkušenostmi a časem, nic nebylo přidáváno jen z estetických důvodů. Zkušenosti bývalých stavitelů a uživatelů cest se hodí většinou i do budoucna.

Obytné prvky podél cest
Bude doplněno