Louky

 

Na patě lesa, jako teplá dlaň s žilkami drobných potůčků, narostla sametová tráva. Voňavá, vlídná náruč, plná barev a světla na stéblech. 

Jarní slunce do ní rozsypalo zlatavé dukátky pampelišek. Hlasy ptáků navečer předvádějí, kdo se naučil nejhezčí melodii. 

Léto tady voní senem a tajemnými bylinami s léčivou silou. Teplý vzduch se chvěje nad čerstvě posekaným strništěm a mladí bažanti už zkouší křídla. 

Podzim k ránu vyčaruje hustou mlhu a pak rychle poschovává její střípky do kapek rosy na vysoké otavě. Ježci rychle sbírají poslední zásoby, aby přečkali ve zdraví mráz. 

Zima  nakonec přikryje bílou krajkou jinovatky poslední stonky hvozdíků, které ještě vzdorují větru a chlad zamkne do jara v pelíšcích všechny luční kobylky, ježky i motýly. 

To všechno je louka.

Eva Wagnerová

 

 

V naší středoevropské krajině je louka velmi důležitým fenoménem. Na rozdíl od ryze přírodních prvků, jako např. přirozený lesní porost, skalní step, mokřad atd… vznikla vzhledem k historii vývoje krajiny poměrně nedávno a na základě lidské činnosti. Teprve s rozvojem zemědělství a pastevectví /ve větší míře až v raném středověku/ začali lidé postupně klučit původní les  a rozšiřovat tak ornou půdu a pastviny. To byla také možnost pro rozvoj nelesních bylin, do té doby limitovaných dočasnými mýtinami a úzkými bezlesými nivami vodotečí. Na uvolněných plochách, bez konkurence dřevin se postupně rozvinula bohatá škála bylinných společenstev, která označujeme jako luční. Genofond  těchto rostlin se mohl stabilizovat  a následně šířit /vodou, vzduchem, živočichy,.../.

Jako vše, co je uměle vytvořené člověkem, i louka vyžaduje trvalou péči – kosení, nebo pastvu. Bez této činnosti by v poměrně krátkém horizontu několika let začala louka zarůstat keřovými a stromovými nálety a vrátila by se v podmínkách střední Evropy zase do přirozeného zapojeného dřevinného porostu.

Druhová diverzita bylin přímo závisí na geologickém podkladu, živnosti půdy, klimatických podmínkách lokality, částečně i na velikosti plochy a členitosti jejího okraje. V neposlední řadě její podobu určuje i to, jak je o ni pečováno – kdy a jak často se kosí.

Na louky jsou navázány mnohé druhy živočichů, které se jim vývojově přizpůsobily, nachází tu místo pro život a potravní zdroje. Existují mnohé druhy hmyzu, motýlů, ptáků, obojživelníků i savců, které žijí výlučně na lučních enklávách v krajině.

Stabilizovaná louka je fungující, dynamický fenomén. Je také ale velmi křehkým a zranitelným útvarem, trvale plně závislým na péči lidí.

 

 

Víte, že...

-         Louky chrání kořeny svých bylin povrch půdy před erozí?

-         Přispívají výrazně k důležitému zpomalení koloběhu vody v krajině?

-         Dokážou snížit teplotu vzduchu nad sebou v horkých dnech i o 2 °C?

-         Jsou domovem mnoha druhů živočichů / ptáků, hmyzu,obojživelníků i savců/?

-         Jsou mozaikou mnoha druhů trav a dvouděložných rostlin?

-         Potřebují trvalou péči lidí, každoroční kosení, nebo pastvu?

-         Jsou místem, kde najdete růst mnoho léčivých, chráněných i ohrožených druhů rostlin?

-         Jsou tím bohatší na druhy bylin, čím je chudší stanoviště na živiny?

-         Bývají nejpestřejší na vápencích?

-         V chráněných územích bývají místo kosení spásány kozami?