Jak hledat staré cesty? Z hlediska archeologie lze hovořit o „archeologii nenalezeného“. Hledání starých cest je velmi obtížnou záležitostí a v každém našem závěru je mnoho „zřejmě“ a „předpokládáme“. Jen velmi zřídka se podaří najít cestu klasickou archeologickou metodou, tedy najít její pozůstatky patrné přímo v terénu. Hledání je pak o to obtížnější, že staré cesty bývají často převrstveny dnešními komunikacemi, které vedou po stejných vhodných trasách, jako cesty staletí před nimi. Naštěstí máme i jiné metody, jak staré cesty hledat. Jmenujme si alespoň některé z nich.
Jedním způsobem, jak rekonstruovat staré cesty, je nalezení takzvaných importů, tedy předmětů, které musely být na místo nálezu doneseny lidmi. Mohlo jít třeba o suroviny, které se v místě nevyskytovaly, nebo o exotické výrobky ze vzdálených zemí. Import samotný nám neříká nic o průběhu cesty, je však hmatatelným důkazem o existenci spojení dvou třeba i velmi vzdálených míst.
Další možností je studium písemných pramenů. Tuto metodu lze uplatnit jen pro období, kdy již byly pořizovány písemné záznamy, tedy u nás prakticky někdy až od závěru raného středověku mezi 10. a 13. stoletím. V těchto záznamech je však často potřeba tak trochu „číst mezi řádky“, protože autoři se o cestách většinou zmiňují jen mimoděk, v souvislosti s jinými, pro text důležitějšími událostmi.
Je také možné hledat cestu podle rozmístění staveb v krajině, podle rozmístění sídel nebo podle tvaru terénu. V tomto případě lze dedukovat průběh cest s různou mírou pravděpodobnosti a málokdy si můžeme být takovými závěry jistí.
Nejjednodušším a asi nejpřesnějším způsobem je hledání cest ve starých mapách. Bohužel nejstarší mapy, byť umělecky perfektně zpracované, byly často velmi nepřesné a jejich umělecká hodnota často převyšovala jejich hodnotu faktografickou. Za jednu z prvních map, vycházející ze skutečného obrazu krajiny, můžeme považovat až mapu J. A. Komenského, pocházející z počátku 17. století. Postupem času se mapy naštěstí zpřesňují a přinášejí nám věrohodnější svědectví o podobě tehdejší krajiny a komunikační sítě.
Jak je vidět, rekonstrukce dávných cest je velmi náročný úkol. Víme, že cesty mezi sídly existovaly, ale je těžké říct, kudy vedly. Jistou nadějí je v současné době použití systému LIDAR, původně vyvinutého pro vojenské účely. Tato technologie, založená na přesném skenování povrchu laserem, měla původně sloužit k průzkumu zalesněných oblastí tam, kde nestačila pouhá letecká fotografie. Jak se časem ukázalo, pomocí LIDARu lze kromě nepřátelského vojska najít také relikty archeologických památek, které by jinak zůstaly pro lidské oko neviditelné a v některých případech se tak podařilo najít i pozůstatky dávných cest. Tato metoda je sice poměrně nákladná, mohla by však znamenat průlom v hledání cest i archeologických památek vůbec.
Jak úspěšné bude hledání cest pomocí starých záznamů a nových technologií je zatím otázkou. Doufejme, že úsilí badatelů nepoleví a že budeme dál střípek po střípku rekonstruovat složitou síť dávných komunikací, tolik důležitých pro naše předky. Doufejme, že hledání starých cest jednou přestane být „archeologií nenalezeného“.
Jan Anlauf, archeolog