Mgr. David Fischer
Vodní toky
Řeky, potoky a potůčky roznášejí krajinou život stejně jako tepny, žíly a vlásečnice v našem těle. Tedy za předpokladu, že jim ponecháme svobodu, nebojujeme s nimi a nevyužíváme je jen jako prostředek pro „likvidaci“ různých odpadů, které lidstvo v nemalé míře produkuje.
Vodní toky po věky modelují krajinu a zásobují ji vodou a živinami ((vzpomeňte třeba na Nil, na jehož záplavy byla existenčně vázána velmi významná civilizace), představují životní prostředí pro řadu vodních a mokřadních organismů, tvoří společně se svým okolím přirozené migrační koridory jak pro živočichy, tak pro rostliny, kaňony velkých řek jsou často místy s unikátní faunou i flóoru. V tomto duchu bychom mohli asi ještě chvíli pokračovat, ale zmíním již pouze dva významné aspekty. Tím prvním je fakt (a to i přes skutečnost, že někteří rozumbradové stále hlásají pravý opak), že přirozené neregulované přírodní vodoteče a jejich nivy jsou existenčně důležité pro potlačení povodňových jevů. Voda, která se vylévá z koryt do okolních luk a lužních lesů, je tímto prostředím ve značné míře akumulována a pak jen pozvolně uvolňována zpět, zatímco voda v regulovaném, hlubokém korytě z krajiny rychle odtéká. Neztrácí se, jak by si mnozí přáli – prostě někde níže po proudu udeří s mnohem větší silou. Tím druhým aspektem je neoddiskutovatelná a nenahraditelná estetická hodnota vodních toků, drobnými lesními potůčky počínaje a velkými řekami konče.
Bohužel lidé dělají v poslední době vše pro to, aby přirozené funkce vodních toků v co možná největší míře potlačili. Počínaje lesními kapilárami a konče velkými vodními toky se neustále snaží nějakým způsobem je svázat, ať už pod nesmyslnou a nelogickou záminkou ochrany proti povodním, či z důvodu získání nových zemědělských či lesních pozemků, zesplavnění řek nebo využití vodotečí k rekreaci, výrobě elektřiny apod. Trpí tím nejen samotný vodní tok a jeho obyvatelé, ale hlavně krajina! Celkově se rychle vysušuje a z území kolem řek a potoků se rychle vytrácejí poslední zbytky velmi cenných stanovišť, která byla odjakživa závislá na záplavách, jako jsou rozsáhlé mokřady s řadou slepých ramen a tůní, nebo lužní lesy. S těmito plochami pak mizí i celá řada organismů, které byly na tato unikátní stanoviště vázány.
Jednou z výše zmíněných důležitých funkcí vodních toků je skutečnost, že představují prostředí pro celou řadu organismů. Ne každý vodní tok je však vhodný např. pro život raků nebo ryb. Důvod může být samozřejmě i přirozený - chemické složení vody, velikost a charakter vodoteče, ....Mnohem častěji však za ochuzením druhového spektra vodních rostlin a živočichů ve vodotečích stojí člověk a jeho touha vše kolem sebe řídit podle svých přání a sobeckých potřeb – bez ohledu na přírodu. A ta mu to pak občas vrátí např. v podobě povodní. Člověk je ale tvor nepoučitelný, takže po každé povodni se opět prohlubuje, napřimuje, betonuje a dláždí a tím ničí celý ekosystém vodních toků. Vytvářejí se podmínky pro vznik další, ještě větší povodně.
Teď už ale dost lamentování a pojďme si ve stručnosti říci, jak by měl takový vodní tok vypadat, aby se to v něm mohlo hemžit různou vodní havětí, aby se procházka kolem něj stala radostí a zdrojem poučení, a ne výletem kolem mrtvé zapáchající stoky. Celou touto úvahou se v první řadě jako nit potáhne slovo rozmanitost (diverzita). Čím rozmanitější a členitější totiž koryto potoka nebo řeky bude, tím širší druhové spektrum organismů na sebe bude vázat.
Omlouvám se předem za poněkud strohou formu následujících odstavců, které možná tochu připomenou školní látku, ale některé pojmy je opravdu třeba v souvislosti s naším přemítáním zmínit a vysvětlit.
Rozmanitost proudění
Střídání úseků s různě silným proudem je důležitým předpokladem pro bohaté oživení koryta. Umožňuje život širšímu spektru organismů – zatímco mnoho druhů je vázáno na proudivé úseky toků (můžeme zde najít např. larvy některých druhů jepic nebo některé druhy ryb), mnoho jiných naopak přednostně vyhledává klidnější úseky, tůně apod.
V rychleji proudících a kamenitých úsecích toků dochází k lepšímu prokysličování vody, což má mimo jiné i značně pozitivní vliv na samočisticí funkci koryta. V klidnějších úsecích toků naopak dochází k usazování sedimentů a na ty je vázáno mnoho druhů živočichů (např. larvy hmyzu, larvy mihulí atd.).
Hloubková rozmanitost koryta
Přítomnost míst s různou hloubkou je velmi důležitým aspektem atraktivity toku pro živé organismy. Umožňuje život většímy druhů osidlujících různé typy stanovišť. Jako příklad si můžeme uvést třeba ryby: zatímco vranky vyhledávají po většinu roku mělké a proudivé úseky toků. Mnoho jiných druhů ryb naopak upřednostňuje klidné partie nebo hlubší tůně. U značného množství druhů se pak preference pro různé typy prostředí mění např. v závislosti na jejich stáří - plůdek často vyhledává mělké, prosluněné a klidné části koryt, zatímco dospělci žijí v hlubších partiích nebo v proudu. Také místa tření se většinou liší od míst, která ryby využívají po zbytek roku. Přítomnost hlubších úseků je navíc nutná pro zdárné zimování vodních živočichů – i druhy využívající po většinu roku mělké partie toku musejí na zimu vyhledat hlubší, nepromrzající místa.
Charakter břehů
Značný vliv na ekologickou funkci koryt má i charakter jejich břehů. Ten je u přirozených koryt dán mnoha faktory, jako jsou např. podloží, rychlost proudění, šířka nivy apod. Jelikož nelze snadno definovat ten jediný „správný“ charakter břehů, můžeme pouze obecně konstatovat, že musejí být co možná nejčlenitější, a všude tam, kde je to možné (volná krajina), je třeba podporovat ponechání vývoje toků přirozeným procesům. Velmi nevhodné je jakékoliv opevňování břehových partií koryt - musíme prostě respektovat, že koryta se stále vyvíjejí a mění. Pokud jim to umožníme, budeme odměněni nejen esteticky mnohem zajímavějšími toky, ale zcela jistě i lokalitami s mnohem větší druhovou diverzitou. V tomto smyslu jsou velmi významným aspektem např. podemleté břehové partie, poskytující úkryty mnoha druhům vodních živočichů, nebo erodující strmé břehy. Ty jsou ideálnmí prostředím pro hnízdní nory některých druhů ptáků - např. břehule říční nebo ledňáčka říčního, přičemž břehule dokonce „vyžadují“, aby se kolmá stěna s jejich hnízdními dutinami čas od času sesunula. V případě, že se takto nestane, z lokality postupně vymizí.
Sedimenty (písek, štěrk, jemné organické materiály)
Možnost ukládání různých náplav štěrku, písku, popř. jemných organických sedimentů, je jedním z velmi důležitých aspektů, které mají vliv na oživení toku i jeho okolí. Např. jemné organické náplavy jsou základní podmínkou pro vývoj larev mihulí, žije v nich mnoho druhů bezobratlých živočichů apod. Náplavy mimo jiné vytvářejí hloubkovou rozmanitost toku, oddělují různé laguny s klidným prouděním, vytvářejí rozsáhlé plochy s mělkou a prohřátou vodou atd. Štěrkové lavice pak mohou vytvářet i vhodné prostředí pro jiné než vodní organismy – žije zde např. mnoho druhů bezobratlých živočichů.
Úkryty
Jedním z nejdůležitějších faktorů rozhodujících o oživení toku je přítomnost různých úkrytů pro vodní živočichy. I sebelépe modelované koryto s křišťálově čistou vodou bude bez nich jen minimálně osídleno. Jako úkryty mohou sloužit například kameny, resp. volné prostory pod nimi, kořenové systémy stromů zasahující do vody, podemleté břehy potoků a říček, napadané větve a kmeny stromů, napadané listy stromů (ty mohou být vhodným prostředím k zimování některých druhů vodních živočichů).
Možnost rozlivu
Vybřežování toků a zaplavování okolních pozemků je velmi důležitým aspektem. Možnost rozlivu vody do volné krajiny při vyšších průtocích je v případě vodních toků nejen důležitou součástí jejich správné ekologické funkce, ale je jedním z nejúčinnějších způsobů zmírňování povodňových průtoků a efektivního zadržování vody v krajině. Na pravidelně i nepravidelně zaplavované plochy, popř. na periodické tůně, které po ústupu vody na těchto lokalitách zůstávají, je vázáno mnoho druhů rostlin a živočichů. Z rostlin se jedná např. o různé druhy obnažených den (jednoleté byliny, vázané původně na pravidelně narušované a zaplavované plochy, které dnes nacházíme spíše na dnech letněných rybníků). Charakteristickými doprovodnými porosty často vybřežujících toků jsou rákosiny, popř. porosty vysokých ostřic, na něž je vázáno značné množství druhů živočichů – např. ptáků. Unikátním typem biotopu jsou pak zaplavované lužní lesy. V důsledku zaplavování okolí vodních toků vznikají také další velmi cenné typy stanovišť, a těmi jsou tůně.
„Čistota“ vody
Kvalita vody je samozřejmě také velmi významným aspektem, který má vliv na oživení vodních toků, sama o sobě však nezmůže nic. Jinými slovy – v napřímeném regulovaném toku s uniformně silným proudem a s nulovou hloubkovou rozmanitostí může téci dokonce i kojenecká voda, a žít tam nebude stejně téměř nic. Naopak, i poměrně značně znečištěný tok přírodního charakteru splňující výše uvedené předpoklady může hostit překvapivě široké spektrum vodních organismů včetně např. početných populací raků, kteří jsou často bráni jako indikátory tzv. „čisté“ vody. Oni jsou ale spíše indikátory kvalitní podoby daného stanoviště.
Z výše uvedených informací je asi každému již dostatečně jasné, že vodní toky a jejich ekosystémy tvoří velmi složitý, dynamický a křehký systém, jehož narušení nebo dokonce rozbití bude mít dalekosáhlé následky nejen pro široké spektrum organismů na něm závislé, ale i pro nás. Buďme k nim tedy ohleduplní – odmění se nám.