Tajuplné dětství
U rybníka stála dřevěná šindelová bouda, začarovaná, šumělo to tam podivně a pískalo, poslouchal jsem ty zvuky jako záhadnou hudbu. Ten čaroděj byl vodovod, vedli odtud vodu do kašny v zámečku.
Před školou mívala Sázava svůj přirozený břeh, byla tam skála, na jednom místě se v ní držela voda, tam jsme naháněli rybičky a dělali si rybníčky. Pod skálou byla řeka úzká, tekla divoce, vody se převalovaly a pěnily a hřměly. Vydržel jsem hodiny nad zelenou vodou s bílými pěnami. Tam jsem si vysnil moře a Bretaň. Po letech jsem ji takovou našel – kámen a voda, tolik se to podobalo nejmilejším místům dětství a domova.
malíř Jan Zrzavý
FOTOGALERIE
Podle biologických zákonů se lidské vlohy mohou rozvinout jen v prostředí, které jim to umožní. Pokud vhodné prostředí není k dispozici, vloha se nerozvine. Vydlážděné ulice, vysekané trávníky, vyasfaltované prostory, dětská hřiště s mobiliářem na jednostranné použití – to nejsou místa, na kterých mohou děti sbírat bohatství zkušeností a zdravě lidsky růst.
Věda nám umožňuje nahlédnout do nejhlubších zákoutí mozku a přináší překvapivá svědectví o tom, jak velký vliv na naše chování a psychiku mají zdánlivé maličkosti prožívané v dětství. Jakou devizou do dospělosti je bohatství malých, ale hlubokých zážitků, jak důležité pro děti je například prožívání života všemi smysly: cítit vůni zahrádky, pach mokré hlíny, slyšet kukačku nebo déšť v okapu, vidět sluníčko mezi listy stromů, pozorovat šneka, balancovat na ochozu zahrádky, prohrabávat sypkou hlínu, srst kočičky, tvarovat písek nebo plnit vodou rybníčky z bláta.
Venkov býval dříve pro děti rájem pro hry a dobrodružné výpravy. Naše doba je jiná a to i na venkově. Příliš geometricky členěná nová zástavba je pro děti většinou sterilní, chudá na prožitky, prostá tajemství, anonymní bariérami neprůhledných plotů.
Na vesnicích ubylo tajemných zákoutí, nevyužívaného prostoru, nepotřebných věcí, přibylo aut a nebezpečných cest. Dětem – a to bohužel i na venkově, se zhoršuje motorika, narůstají jazykové poruchy, které s ní úzce souvisejí, klesá odolnost a zdatnost, přibývá psychických poruch. Potřeby dětí ale zůstávají stále stejné, a tak, chceme-li, aby se potenciál ukrytý v každém malém človíčku mohl rozvinout, musíme o místech, kde děti tráví čas, víc přemýšlet. Víc pro děti v tomto smyslu udělat.
Školní zahrady a školní plácky, hřiště a dětská hřiště, obecní prostory, čekárny autobusů, cesty za humna a příroda na okrajích obcí, to jsou místa, na kterých mohou děti trávit volný čas. Tady jim můžeme vyjít vstříc.
Venkovské obce, které si ještě podržely organickou strukturu křivolakých ulic, pěšinek, zkratek, travnatých soudek a nevyužitých plácků, které nabízejí pohledy do dvorků a zahrad, obce, které navíc mají i plochy pro hry, jsou pro děti tím nejpříjemnějším „obecním zázemím“. V těchto prostorách se přirozeně vytváří vztah dětí k obci – majetku, budovám a lidem.
Děti v obci
- jsou vidět venku mnohem méně, než tomu bývalo – důvody: televize, počítače, pohodlí, větší nebezpečí dopravních úrazů, strach rodičů před cizími lidmi
- jsou většinou tam, kde mohou běhat, házet s míčem, skákat, přeskakovat, přelézat, prolézat, točit se, houpat, chodit po obrubnících, jezdit na kole …
- vezmou za vděk každou plochou – travnatou, betonovou, hliněnou, ve stínu, na sluníčku, na chodníku, u okraje silnice i v koutku zahrady a využijí na ní to, co jim nabídne: čtyřlístky, kamínky, klacky, louže (v zimě zamrzlé)
- posedávají ledaskde a na ledasčem – baví se, špitají, vyměňují si sbírky ...
- „blbnou“ s tím, co je zrovna po ruce – nejraději s vodou, klacky, kameny
- kluci mají nejraději fotbálek, dívčí škála zájmů je širší, kromě pohybu i malování, zapisování do zápisníčků, panenky, na prodávanou …
- rády jezdí na kole, na plochách dokola a křížem krážem, na cestách po malých okruzích
- hledají si úkryty, doupátka, bungry a domečky – mezi stromy a větvemi, v keřích a vyšších rostlinách, mezi vyhozenými věcmi, a ještě raději si z čehokoliv domečky staví
- rády pozorují dospělé a starší děti při sportování, obdivují je a snaží se je napodobit, ale nejradši jsou, když je dospělí vezmou do hry
- rády se procházejí obcí ve dvojicích nebo malých skupinkách – prožívají ve styku s méně známými místy tajuplné pocity
- rády chodí na místa známá, která jim něco nabídnou – pohled, zvuk, dotyk, průlez, přeskok, posez, zhoupnutí, popovídání s někým starším, koho na cestě potkávají
- lákají je malé nedovolené věci
- milují psy a kočky, děvčata koně; ostatní domácí i volně žijící živočichy už v obcích vídají málo, každé takové setkání je pro ně zážitkem
- za humna se samy většinou nepouštějí, okolní příroda je jim mnohem méně dostupná než tomu bývalo dříve
Fotografie s komentářem (kliknutím se zvětší)
