Občanské pracovní skupiny

 

Práce v malých skupinách občanů

V odborné terminologii se skupině lidí vybraných pro řešení problému nebo realizaci záměru říká stakeholdeři. Můžeme je  - po našem - nazvat třeba pracovní skupinou. Český jazyk nemá vhodnější a výstižnější výraz.

Pracovní skupina je jakýmsi středním článkem mezi hlavním organizátorem akce a veřejností. Jsou v ní lidé, kteří mají zájem o řešené téma, lidé, na které dopadá výsledek řešení, a lidé znající řešenou problematiku po odborné stránce. Optimální počet je 6-10 členů.

Vedoucí skupiny je člověk, který většinou připravuje a vede jednání. Nemá větší pravomoce při rozhodování než ostatní členové.

Cílem práce takové skupiny je nejčastěji navrhnout řešení problému k představení zastupitelstvu nebo veřejnosti             a připravit realizaci nějakého záměru, případně záměr dovést do zdárného konce.

Práce v malých skupinách má řadu výhod:

1)     Možnost nahlédnout problém nebo záměr z více stran a více úhlů pohledů oproti běžnějšímu způsobu, kdy je vše na jedné osobě, většinou starostovi.

2)     Řešení, která prošla „ostrou palbou“ názorů a připomínek členů skupiny, mají větší šanci obstát před širší veřejností, případně před zastupiteli, kteří mají pro řešení nebo záměr zvednout ruku.

3)     Odpovědnost leží na bedrech více lidí.

4)     Přes členy skupiny se může záměr „rozprostřít" na více občanů, než je tomu v případě, kdy se jím zabývá jedna osoba. Více lidí je přes členy skupiny zainteresováno a může se případně zapojit do realizace.


NĚKOLIK UŽITEČNÝCH RAD

  • Pro práci ve skupině přizveme občany nebo jejich zástupce, kteří mají o řešení problému nebo jeho realizaci zájem nebo jichž se nějakých způsobem dotýká. Skupina vzniklá za účelem vybudování dětského hřiště by mohla mít mezi členy:zástupce zastupitelstva, dva zástupce rodičů, družinářku, zástupce občanů žijících v blízkosti budoucího hřiště, architekta navrhujícího podobu hřiště, případně podnikatele, který na hřiště přispěje financemi.
  • Při práci skupiny bude často docházet k výměně názorů, které mohou být protichůdné. Účastníci by se měli seznámit s metodou zvanou brainstorming, kde se s tímto jevem nejen počítá, ale metoda se ho snaží využít. Vše, co se týká tématu, se může říct, vše se zapíše – nikdo nemá právo hodnotit a komentovat názory a návrhy druhých. Teprve po ukončení a zapsání se s náměty získanými brainstormingem pracuje dál.
  • Stanovme  si pravidla – sami. Jak dlouho bude trvat jedno setkání; jak dlouho smí hovořit jeden člen skupiny      (v případě, že mezi sebou máme někoho, kdo je zvyklý brát si hodně času pro prezentaci svých názorů); jak budeme řešit sporné otázky (jednat tak dlouho, dokud nedojdeme ke shodě, vybrat řešení sporné věci hlasováním apod.).


Příklady

Lesní hřiště