Sběr historických dat - paměť obce (regionu)

 

Od určitého věku začne lidi přitahovat historie. Z ničeho nic je hodna zájmu, zatímco ve škole bývá dějepis na spodnějších příčkách obliby. Ve věku ještě pokročilejším patří vzpomínky  k tomu nejhezčímu.

Vzpomínky má každý a téměř každý se o ně rád podělí. Toho se dá využít a občany, kteří již nezastanou tolik fyzické práce, vyzvat ke spolupráci na oživení paměti míst, událostí, lidských příběhů. Pokud to neuděláme, odejdou staré příběhy a nevyřčená tajemství do propasti času i s jejich aktéry.

Představíme vám několik způsobů práce na získání a zaznamenání historických informací, které se nám během pětileté práce s touto tematikou osvědčily.

  1. Paměti ze starých kronik
    Zveřejněné úryvky ze starých kronik jsou pravděpodobně nejznámějším a nejpoužívanějším způsobem oživení historické paměti. Klíčovým hráčem přenosu informací je člověk, který výtahy, popř. úpravy starých textů připravuje. K veřejnosti se pak dostávají většinou ve formě článků na pokračování v místních periodikách nebo souhrnně v regionální publikaci. Některé kroniky jsou psány krásným rukopisem, některé mají i fotografie. Vyplatilo se nám ukázky z textů a obrazy fotografovat. Kvalita sejmutého materiálu je většinou lepší, než když se stránky skenují.

 

 

  1. Archivní paměti
    Obecní kroniky nejsou zdaleka jedinými zdroji historických událostí. Existují archivní materiály farní, živnostenské … Zpracování těchto materiálů už není tak snadné jako u kronik obecních. Některé jsou v archivech mimo region, informace v nich uložené jsou odbornější a bez historické průpravy pro běžného občana nesrozumitelné, někdy jsou texty v latině nebo němčině. Osvědčila se nám spolupráce se studenty archivnictví. Studenti se věnovali vždy jedné obci. Provedli nejprve užší výběr textů z více archivů, seskupili je do tematických okruhů a ty pak zpracovávali do článků pro veřejnost. Někdy v článku použili přímé archivní ukázky, některé informace z více zdrojů převyprávěli do jednoho textu, k méně srozumitelným, ale zajímavým textům připsali vysvětlující komentář.

    Příklad
    Telegraf pro Kamýk n.V.

  2. Živá paměť
    Kam až sahají vzpomínky nejstarších občanů? K jejich dětství a možná až k dětství jejich rodičů, o kterém slýchali vyprávět. Je důležité toto živé bohatství oživit a zaznamenat, dokud je čas.
    V několika obcích jsme začali organizovat setkávání pamětníků nad vybraným tématem,  hovor zachycovat na diktafon, přepisovat a různými literárními žánry pak zpracovávat pro veřejnost a školní děti. Tato forma zachycení vzpomínek ale vyžaduje člověka (facilitátora), který je schopný hovor občanů vést a řídit tak, aby se udržel u tématu, a aby byla dána příležitost všem účastníkům. Facilitátor by také měl umět zklidnit atmosféru, vyjdou-li na povrch události, na které je více protichůdných názorů.
    Je dobré u jednoho tématu zůstat déle, udělat více setkání, „vyždímat" ho, pozvat jiné pamětníky, aby se téma rozkrylo z více stran a úhlů pohledů (např. kolektivizace, válka, škola...).
    Optimální počet pamětníků je 3-4.

Příklad
Smrt nejen počítačová

  1. Rozhovory s pamětníky
    Tento způsob zachycení historie předpokládá, že máte v obci někoho, kdo je schopný a ochotný rozhovory s pamětníky vést i zapisovat. Z vlastní zkušenosti víme, že jen málokdo z lidí je ochotný poskytnout rozhovor         o sobě. Lidé se ale přestanou ostýchat, požádáte-li je o rozhovor na téma, které je zajímá. Nabízí se např. jejich profese, jejich koníček. Při rozhovoru se pak můžete okrajově dotknout i dětství, učednických let nebo postojů k různým událostem.

    Příklad
    Nečínský kovář pan Hloušek

  2. Sběr fotografií
    Opakovaně se nám neosvědčilo iniciovat poskytnutí rodinných fotografií pro naskenování nějakou oficiální cestou, např. prostřednictvím výzvy v místním časopise, letákem. V sousední obci ale uspořádali výstavu k jubilejnímu výročí a dobrou propagací této akce docílili toho, že občané přinesli velké množství starých fotografií. Zhotovily se jejich fotokopie, z nichž se pak nainstalovala výstava. Obrazové historické bohatství tak bylo uchováno.
    Dobré zkušenosti máme i ze sběru starých fotografií prostřednictvím školních dětí – zvláště když fotografie souvisejí s nějakým probíraným tématem.

  3. Rodinné písemné záznamy: dopisy, pohledy z cest, kroniky
    Intimní rodinné záznamy jsou z historického hlediska vzácností, se kterou se musí zacházet velmi opatrně, vždy se souhlasem rodinných příslušníků.

  4. Přítomnost
    Většina záznamů v kronikách z doby nedávno minulé postrádá půvab, krásu a čtivost starých kronik. Mnoho dat, málo příběhů, mnoho suchých informací, málo osobitých záznamů, které by mohly případné budoucí čtenáře zajímat.
    Jak zaznamenat současnost, aby byla živá a zajímavá? Nabízí se například možnost prostřednictvím hledáčku fotoaparátů, které dáme do ruky dětem. Mohou to být ony, kdo pořizují záznamy toho, co se v obci aktuálně děje.