„Dnešní farní budova byla postavena v roce 1826 za účasti všech přifařených obcí. Kdy byla původně škola v Dublovicích zřízena, nedá se s určitostí říci, lze však míti za to, že se tak stalo současně se založením fary. Alespoň v dějinách diecéze pražské od Borového str. 16 čteme: „ Ve 13. století školství již tak pokročilo, že při každém farním kostele i farní škola se nacházela.“ Pokud možno zjistiti, nenacházelo se v dobách pozdějších, žádné školní budovy. Dle lidových podání, vyučovali učitelé v budovách najatých. Že však nějaká škola stávala, vidno z toho, že vyhořela. V roce 1716 vyhořela škola, taktéž do základů. V roce 1797 vyhořela opět škola neopatrností tehdejšího učitele a brzy na to vyhořela opět fara neopatrností ševce „Šídlo“ zvaného. R. 1797 počala škola opět putovati po domech soukromých až do roku 1835, kdy patron kostela Lobkovic postavil novou školu, kde i nynější škola stojí. Škola byla přízemní do roku 1859, jednotřídní, kde v jedné světnici vyučovali dva učitelé. Teprve 7. prosince 1859 počalo se vyučovat odděleně, a sice v najaté místnosti č. 70 patřící panu Františku Fajezerovi.
Zákonem říšským ze dne 25. května 1858 byl položen základ ke škole nynější. Prvním učitelem dle téhož zákona byl ustanoven Josef Karlovský z Kostomlat u Roudnice. Od 244 dítek podle sazby a dle výnosu ministerstva vyučování po 2 a půl až 3 krejcařích z jednoho týdne, tedy za 47 neděl je to 491 zlatých, 9 krejcarů, od čehož se 10% odráželo na chudé.(Dřívější zlatý rovná se našim dvěma korunám a jeden krejcar dvěma haléřům.)“