Kdybych měl říct, co mi ze školních let utkvělo v paměti nejvíc, byl by to rok 1945. Chodil jsem tehdy na měšťanku do Kamýka. Byla nás tehdy celá parta, asi 15 dětí z Hájů a Hřiměždic. Každý den plaveckou pěšinou deset kilometrů tam a deset zpátky. Chodilo se pěkně zostra, aby nám to netrvalo víc než hodinu a půl. Byly jsme tak vycvičené, že se nám nevyplatilo ani sednout na vůz, když nám někdo zastavil a chtěl nás popovézt. My byly rychlejší. Měly jsme pěkně okované boty cvočkama, a jak cvrnkaly o kameny, létaly jiskry. To se nám líbilo, zvlášť po ránu, když byla ještě tma. Na jaře, když šla po řece dřenice nebo při velké vodě, jsme ale nemohly projít po navigaci podél skal pod Velkou, muselo se přes řeku a to se cesta protáhla i na dvě hodiny. Naštěstí nám, dětem z daleka, napsala paní doktorka osvobození z tělocviku pro chudokrevnost, a tak jsme nemusely na odpolední hodiny tělocviku.
Konec války byl dramatický, ale pro nás, kluky, dobrodružný. Po „šestnáctce“, silnici z Příbrami do Sedlčan, létali kotláři – americké letouny řízené černochy. Podél silnice leželo množství odhozené německé munice a nebylo nijakou vzácností vidět ve Vltavě plavat mrtvé německé vojáky.
Ve čtyřicátém šestém pak zřídili měšťanku v Hřiměždicích a bylo po zábavě, ale i po ranním vstávání. Řídícího tu dělal pan Falc a později pan Čtverák. Oba pořádně přísní. Jinak tu ale bylo víc učitelek než učitelů. Vzpomínám třeba na vysokou slečnu Zemanovou. Ta když šla, tak se třásla země, a autoritu měla, že si nikdo nedovolil ani „ceknout“. Co si kluci nedovolili u ní, to si vynahradili u paní učitelky Šilhavé. Jednou se jim ji podařilo rozbrečet, to když jí při nějakém zápisu vytahovali křídla tabule přes kladku ke stropu. Učila nás i bývalá jeptiška. Uměla krásně vyprávět. To jsme seděly, ani nedutaly, aby nám nic neušlo.
Ve škole se víc hrálo a zpívalo než dnes. Do roku 1948 se vyučovalo náboženství, do školy chodil pan farář a díky tomu byla škola víc propojená s kostelem. Děti se učily na housle, flétny, klarinety, trubky a chodívaly pak hrát na nedělní mše.